středa 26. září 2018

Wake up call




Revoluce jednoho stébla slámy




Revoluce jednoho stébla slámy - MASANOBU FUKUOKA

Krátký portrét jistého neobyčejného muže - Masanobu Fukuoky (1913-2008). Byl japonským farmářem, průkopníkem přirozeného zemědělství a metody „nic-nedělání“, kdy je pozornost věnována nikoli tomu, co je třeba ještě udělat, ale tomu, co je možné ještě vypustit a nedělat. Podle Fukuoky je nejzazším cílem zemědělství nikoli pěstování plodin, ale kultivace a zlepšování lidských bytostí (!) a spolupráce s Přírodou...

Je autorem slavné knihy "Revoluce jednoho stébla slámy, která ovlivnila řadu zastánců permakultury.

Ukázka z knihy "Cesta zpátky k přírodě: opětovné dobývání ztraceného ráje" zde:

Jeho knihu "The One-Straw Revolution: An Introduction to Natural Farming" je zde: 

Island dokázal nemožné




Proč mladí na Islandu nepijí alkohol, nekouří a nedrogují? Island dokázal nemožné, ale svět si příklad nevzal


Island za posledních 20 let radikálně snížil teenagerské pití alkoholu, kouření i užívání drog. Sport, rodina a prospěšné zákony jsou podle nich základ.

Island za posledních 20 let radikálně snížil teenagerské pití alkoholu, kouření i užívání drog. Jak to udělali? Proč jejich příklad nenásledují ostatní země?

Je slunečný pátek odpoledne a park Laugardalur blízko centrálního Reykjavíku je prakticky opuštěný.

Co chvíli projde dospělý člověk s kočárkem, park je však obklopen bytovými domy a není školní den - kde jsou všechny děti? Jdeme s Gudbergom Jonssonem, místním psychologem, a Harvey Milkmanom, americkým profesorem psychologie, který část roku učí na univerzitě v Reykjavíku. Před dvaceti lety, říká Gudberg, měli islandští teenageři největší problémy s pitím alkoholu z mladých lidí v Evropě. "V pátek v noci jste nemohli jít po ulicích v centru Reykjavíku, protože jste se necítili bezpečně," dodává Milkman. "Všude byly kopy děcek, které se opíjeli přímo před vašima očima."

Dostáváme se k velké budově. "Tak, tady máme indoorové bruslení," říká Gudberg.

Před pár minutami jsme prošli kolem dvou hal, badmintonové a stolní. V parku je i atletická dráha, geotermální vyhřívaný bazén a - konečně - pár dětí, které se zápalem hrají fotbal na hřišti s umělým trávníkem.

Mladí lidé nyní nejsou v parku, vysvětluje Gudberg, protože mají mimoškolní aktivity v těchto halách nebo v hudebních, tanečních, či uměleckých klubech. Možná jsou také na výletě s rodiči.

Dnes je Island na prvním místě v evropské tabulce nejčistěji žijících teenagerů. Procento patnáctiletých a šestnáctiletých, kteří byli za poslední měsíc opilí, kleslo ze 42 procent v roce 1998 na 5 procent v roce 2016. Procento dětí, které někdy užili marihuanu, kleslo ze 17 na 7 procent. Počet těch, kteří denně kouřili cigarety, se snížil z 23 procent na pouhých 3 procenta.

Způsob, jakým země dosáhla tento obrat, byl radikální a založený na důkazech. "Je to nejintenzivnější a nejhlubší studie stresu v životě dospívajících dětí, jakou jsem kdy viděl," říká Milkman. "Jsem ohromen tím, jak dobře to funguje." Pokud by byla využita v jiných zemích, z islandského modelu by mohly profitovat psychicky i fyzicky miliony dětí, a to nemluvím o ušetřených penězích na zdravotní péči a ty, co jsou na okraji společnosti. Je tam však velké ale.

Za všechno může stres

"Byl jsem v centru drogové revoluce," vysvětluje Milkman při popíjení čaje ve svém bytě v Reykjavíku. Na počátku sedmdesátých let, když byl na stáži v psychiatrické léčebně Bellevue v New Yorku, "bylo LSD již v kurzu a mnoho lidí kouřilo marihuanu. Existoval velký zájem zjistit, proč někteří lidé brali drogy. "

V disertační práci dospěl Milkman k závěru, že lidé si vybrali heroin nebo amfetaminy podle toho, jak se vyrovnávaly se stresem. Uživatelé heroinu se chtěli otupit, uživatelé amfetaminu chtěli stresu aktivně čelit. Po zveřejnění této práce americký Národní ústav pro otázky zneužívání drog vybral Milkmana do skupiny výzkumníků, kteří měli odpovědět na otázky: Proč lidé začnou brát drogy? Proč v tom pokračují? Kdy se dostanou za práh zneužívání? Kdy přestanou? Kdy se k drogám vrátí?

"Proč začínají? Nuže, drogy jsou dostupné, děcka rády riskují, cítí se odcizeni nebo mají slabou depresi, "říká Milkman. "Ale proč pokračují? Teprve když jsem se dostal k otázce o překročení prahu zneužívání, rozsvítila se mi nad hlavou žárovka - tehdy jsem zažil svůj „aha“ moment: možná jsou na prahu zneužívání dříve, než drogu užijí, protože byly zvyklé vyrovnávat se s problémy zneužíváním látek. "

Na Metropolitan State College v Denveru stál Milkman při formulování myšlenky, že lidé se stávají závislými od chemických změn v mozku. Děti, které chtěly stresu "aktivní čelit", sahaly po rychlém přísunu chemikálií, které získaly kradením poklic, autorádií a později aut nebo prostřednictvím stimulujících drog. Ovšem i alkohol mění chemii v mozku. Je to sice sedativum, ale nejprve otupí kontrolu mozku, což odstraňuje zábrany, a v omezených dávkách snižuje úzkosti.

"Lidé mohou být závislí na nápojích, autech, penězích, sexu, kaloriích, kokainu. Na čehokoliv, "říká Milkman.

Tato myšlenka zplodila další: "Proč neuděláme společenské hnutí založené na přirozených závislostech: kolem lidí, kteří se zdrogoval na vlastní mozkové chemii - je mi totiž jasné, že lidé chtějí měnit své vědomí - ale bez škodlivých účinků drog?"

V roce 1992 jeho denverském tým získal vládní grant 1,2 milionu dolarů na vytvoření projektu Self-Discovery (Sebaobjavenie), který mladým nabízel přírodní alternativy k drogám a kriminalitě. Dostali doporučení od učitelů, školních zdravotních sester a poradců a do projektu brali děti od 14 let, které sice neměly pocit, že potřebují léčbu, ale měli problém s drogami nebo drobnou kriminalitou.

"Neřekli jsme jim, že jdou na léčbu. Řekli jsme jim, že je budeme učit cokoli, co se chtějí naučit: hudbu, tanec, hip hop, umění, bojová umění." Tyto kurzy jim měly poskytnout celou řadu změn v mozkové chemii a dát jim to, co potřebují k lepší vyrovnávání se se životem: některé potřebovali na snížení úzkostí jen zážitek, jiné potřebovaly aktivní nával chemikálií.

Ve stejnou dobu mladí dostali i trénink životních dovedností zaměřených na zlepšení myšlenek o sobě a svých životech a způsobů, jak komunikují s jinými lidmi." Vzdělávání o drogách nefunguje, protože mu nikdo nevěnuje pozornost. Děti potřebují praktické dovednosti, aby tyto informace uměli zpracovat, " říká Milkman. Dětem bylo řečeno, že jde o tříměsíční program. Některé zůstaly pět let.

Byl jsi někdy opilý?


V roce 1991 pozvali Milkmana přednášet na Island. Stal se poradcem prvního centra pro léčbu drogových závislostí na Islandu ve městě Tindari. Zde se setkal s Gudbergom, který byl tehdy studentem psychologie a v Tindari dělal dobrovolníka. Od té doby jsou blízkými přáteli.

Milkman chodil na Island stále častěji a přednášel. Jeho přednášky přitáhly pozornost Ingy Dory Sigfúsdóttirovej, mladé výzkumnice z Islandské univerzity. Uvažovala: co kdybychom zdravé alternativy k drogám a alkoholu nepoužívali k léčbě dětí s problémy, ale na zastavení pití a drogovania dětí ještě předtím, než s problémy začnou? 




Vyzkoušel si někdy alkohol? Pokud ano, kdy si naposledy pil? Byl jsi někdy opilý? Vyzkoušel si cigarety? Pokud ano, jak často kouříš? Kolik času trávíš s rodiči? Máš s rodiči blízký vztah? Do jakých aktivit se zapojuješ?

V roce 1992 vyplnilo každé 14-ti, 15-ti a 16-leté dítě v každé islandské škole dotazník s podobnými otázkami. Stejný proces se opakoval i v letech 1995 a 1997.

Výsledky průzkumů byly alarmující. Téměř 25 procent dětí kouřilo každý den, více než 40 procent se opilo alespoň jednou za poslední měsíc. Když se tým pohrabat hlouběji v datech, mohl přesně zjistit, které školy měli nejvýraznější problémy.

Analýza ukázala jasné rozdíly mezi životy dětí, které začaly pít, kouřit a brát drogy, a mezi těmi, které nezačaly.

"V té době existovaly všechny druhy preventivních úsilí a programů," říká Inga Dóra, která pracovala na průzkumu. Děti varovali před nástrahami drog a pití, ale, jak Milkman pozoroval v USA, tyto programy nefungovaly. "Chtěli jsme přijít s jiným přístupem."

Starosta Reykjavíku měl stejný zájem a spolu s ním i mnozí rodiče, dodává Jón Sigfusson, bratr a kolega Ingy Dory. Jón měl v té době mladé dcery a zapojil se do sestřina islandského centra pro sociální výzkum a analýzu. "Situace byla špatná," říká. "Bylo jasné, že s tím třeba něco udělat."

Na základě dat z průzkumů se postupně zrodil nový národní plán. Jmenoval se Mládež na Islandu ( Youth in Iceland ).

Změnily zákony

Změnily se zákony. Bylo nezákonné kupovat tabákové výrobky do 18 let a alkohol do 20 let, reklama na tabák a alkohol byla také zakázána.

Posíleny vazby mezi rodiči a školami přes rodičovské organizace, které musely být podle zákona v každé škole spolu se školními radami se zástupci z řad rodičů. Rodiče byli vyzváni, aby se s dětmi více vyprávěli o svých životech, o tom, s kým se jejich děti přátelé, a měli se starat, aby večery trávili doma.

Prošel také zákon, který 13-ti až 16-ti letým dětem zakazoval být venku po desáté večer v zimě a po půlnoci v létě. Funguje to dodnes.

Organizace Domov a škola (Home and School), národní zastřešující orgán pro rodičovské organizace, zavedl dohody, které měly rodiče podepsat. Pro děti ve věku 13 a více se mohli rodiče zavázat plnit doporučení, například, že nedovolí, aby měly jejich děti oslavy bez dozoru, nebudou kupovat nezletilým alkohol a starat se o zdraví svých dětí.

Tyto dohody vzdělávali rodiče, ale pomáhali také posílit jejich autoritu doma, argumentuje Hrefna Sigurjónsdóttir, ředitelka organizace Domov a škola. "Je pak těžší používat tu nejstarší omluvu na světě: každý to tak dělá!"

Stát posílil financování organizovaného sportu, hudby, umění, tance a jiných klubů. Děti tak získaly alternativu k pocitu sounáležitosti a cítili se dobře, i bez užívání alkoholu a drog. Děti z rodin s nízkými příjmy dostaly finanční pomoc, aby se také mohli těchto aktivit zúčastnit. Například v Reykjavíku, kde žije více než třetina obyvatel země, dostávají rodiny 35 tisíc islandských korun (přibližně 281 eur) ročně na rekreační aktivity jednoho dítěte.

Mezi lety 1997 až 2012 dvojnásobně vzrostlo procento dětí ve věku 15 až 16 let, které odpověděly, že často nebo téměř vždy tráví o víkendech čas s rodiči. Z 23 procent jich bylo 46 procent. Počet mladých lidí, kteří tráví čas organizovaným sportem nejméně 4 krát týdně vzrostl z 24 procent na 42 procent. Za ten čas prudce pokleslo pití mladých, kouření cigaret či marihuany.

Klíčové je, že průzkumy pokračují i ​​nadále. Znamená to, že jsou stále k dispozici čerstvé a spolehlivé údaje.

"Trend je velmi jasný," poznamenává Álfgeir Kristjánsson, který pracoval s daty a nyní pracuje na Univerzitě veřejného zdraví v Západní Virginii v USA. "Ochranné faktory šly nahoru, rizikové faktory dolu a snížilo se užívání návykových látek - na Islandu se to dělo mnohem důsledněji, než v kterékoli jiné evropské zemi."

Každá země má svá specifika, ale funguje to všude


Jón Sigfusson se omlouvá, že má pár minut zpoždění. "Měl jsem opravdu důležitý telefonát!" Nechce přesně říct kde, ale bylo to z jednoho jiných míst na světě, které právě teď částečně přijalo nápady programu Mládež na Islandu.

Mládež v Evropě (Youth in Europe), kterou Jón vede, začala fungovat v roce 2006 po prezentování pozoruhodných islandských dat na setkání Evropská města proti užívání drog ( European cities against drugs ). "Lidé se ptali: co děláte?" Vzpomíná.

Účast v programu Mládež v Evropě je spíše na komunální, než na vládní úrovni. V prvním roce se zapojilo osm městských samospráv. K dnešnímu dni se hlásí 35 samospráv ze 17 zemí. Metoda je vždy stejná: Jón a jeho tým hovoří s místními úředníky a sestaví dotazník se stejnými základními otázkami, jaké použili na Islandu, spolu s pár lokálně přizpůsobenými bonusovými otázkami. V některých oblastech se například objevil problém s on-line hazardními hrami a místní úředníci chtěli vědět, jestli to je spojeno s rizikovým chováním.

Tým analyzoval 99 tisíc dotazníků z takových vzdálených zemí jako Faerské ostrovy, Malta a Rumunsko - ale také z Jižní Koreje a velmi nedávno i z Nairobi a Republiky Guinea-Bissau. Obecně řečeno, výsledky ukazují, že pokud jde o užívání návykových látek u mladistvých, platí všude stejné ochranné a rizikové faktory, které byly zjištěny na Islandu.

Existuje i pár rozdílů: na jednom místě (v zemi u Baltského moře) byla účast na organizovaném sportu ve skutečnosti rizikovým faktorem. Další zkoumání ukázalo, že to bylo proto, že kluby vedly často bývalí vojáci, kteří rádi užívali léky na nárůst svalstva, pili a kouřili. Místní tak našli bezprostřední lokální problém, který mohli ihned řešit.

Jón a jeho tým poskytnou rady a informace o tom, co fungovalo na Islandu, konečné rozhodnutí však dělají komunity. Občas neudělají nic. Jedna převážně muslimská země, kterou nechce jmenovat, získaná data odmítla, protože odhalila nepříjemně vysokou úroveň spotřeby alkoholu.

Při otázce, zda někdo kopíroval i zákony, které nedovolují dětem chodit ven ve večerních hodinách, se Jón usměje. "Dokonce i ve Švédsku to nazývají dětský zákaz vycházení!"

V celé Evropě se v průběhu posledních dvacet let počty mladých užívajících alkohol a drogy obecně zlepšily, avšak nikde ne tak dramaticky jako na Islandu. Ve Velké Británii například za poklesem spotřeby alkoholu může být skutečnost, že dospívající tráví více času doma a komunikují raději online než osobně.

Kaunas v Litvě je jedním z příkladů toho, co se může stát prostřednictvím aktivního zásahu. Od roku 2006 město udělalo průzkum mezi dětmi pětkrát a školy, rodiče, zdravotnické organizace, kostely, policie a sociální služby se spojily, aby zlepšily pohodu dětí a snížily požívání návykových látek.

V roce 2015 začalo město nabízet bezplatné sportovní aktivity v pondělky, středy a pátky a existují i ​​plány na zavedení bezplatných odvoz pro chudší rodiny, aby se mohly zapojit i děti, které nebývají blízko sportovních zařízení.

V letech 2006 a 2014 se v Kaunasu počet 15-ti a 16-ti letých dětí, které pili za posledních 30 dní, snížil o čtvrtinu a denní kouření kleslo o více než 30 procent.

V současnosti je účast v programu Mládež v Evropě náhodná záležitost a tým na Islandu je malý. Jón by si přál, aby existovalo centrální těleso s vlastním financováním, které by se zaměřilo na rozšíření organizace.

"I když to děláme už deset let, není to naše hlavní, trvalá práce. Chtěli bychom, aby to někdo zkopíroval a udržoval v celé Evropě, "říká. "A proč jen v Evropě?"

Sport a rodina jsou základ


Po procházce v parku Laugardalur nás Gudberg Jónsson zve zpět k sobě domů. Venku v zahradě jsou s námi jeho dva synové, Jón Koonrád (21) a Birgir Isar (15).

Jón pije alkohol, ale Birgir říká, že na škole nezná nikoho, kdo by pil nebo kouřil. Povídáme se také o fotbalových trénincích: Birgir trénuje pět nebo šest krát týdně, Jón, který je prvák na Islandské univerzitě, trénuje pětkrát do týdne. Oba začali, když měli asi šest let.

"Máme doma různé nástroje," říká později jejich otec. "Snažili jsme se je dostat k hudbě. Měli jsme i koně. Moje žena opravdu ráda jezdí. Ale vybrali si fotbal. "

Bylo toho někdy příliš mnoho? Cítili tlak, když chtěli namísto trénování dělat něco jiného? "Ne, bavilo nás hrát fotbal," říká Birgir. Jón dodává: "Zkusili jsme to, zvykli jsme si, a tak to stále děláme."

To není všechno, co dělají. Gudberg a jeho žena Thórunn se je snaží pravidelně brát do kina, divadla, restaurací, na túry, rybařit a v dobách, kdy islandské ovce v září scházejí z výšin, i na rodinné hnaní ovcí.

Města, které se zapojily do Mládež v Evropě, hlásí i jiné výhody. Například v Bukurešti klesl spolu s užíváním alkoholu a drog i počet sebevražd u mladých. V Kaunasu se snížil počet mladých kriminálníků o třetinu mezi lety 2014 a 2015.

Jak říká Inga Dóra, kterou v roce 2016 vyhlásili na Islandu za Ženu roku: "Díky studiím jsme se naučili, že musíme vytvořit podmínky, ve kterých mohou děti vést zdravější život a nemusí užívat návykové látky, protože sám život je zábava a mají stále co dělat - a podporují jejich rodiče, kteří s nimi tráví čas."

Na Islandu umožnil vztah mezi lidmi a státem vytvoření účinného národního programu na snížení počtu mladých kuřáků a konzumentů – a v procesu stmelil rodiny a pomohl dětem vést zdravější život ve všech ohledech. Rozhodně se i jiná země, že tyto výhody stojí za ty investice?

AUTOR: Emma Young / Tento text vyšel původně na webu Mosaic

UPDATE:

VIDEO - Hördur Torfason, Vezměme si příklad z Islandu:



Sponzoring - základní škola v Peru

Kdo chce finančně podpořit Sergia - jeho žáky a školy, tak mu prosím posílejte jakékoli finanční příspěvky na účet
2101102697 / 2010
Pro příspěvky ze zahraničí:

IBAN
CZ0220100000002101102697
BIC
FIOBCZPPXXX
Adresa banky

Fio banka, a.s., V Celnici 1028/10, 117 21 Praha 1

"Don Sergio je moc šťastný, že tolik lidiček chce podporovat tuto školu a ze srdce Vám děkuje. Tato konkrétní škola je v Carhuazu a můžete ji navštívit se Sergiem, když za ním přijedete. Potřebují koupit knihy, encyklopedie, sešity, tužky, pastelky, batohy, hudební nástroje, puzzle, sportovní oblečení, ručníky, mýdlo, děti nemají záchody...... Sergio pomáhá hodně školám v různých obcích v Huarazu, Rapayan, Huachis, Carhuas, Huantar, Jangas, Caras, Huaripampa, Huari, Mucharan, Chavin de Huantar .... Sergio nejlépe ví, co ve které škole potřebují, proto je nejlepší poslat peníze přímo Sergiovi. Sergio je podporuje celou dobu z toho co vydělá, sám žije velice chudě, nemá ve svém domečku nic, ani postel, koupelnu, nemá nádobí, hrnce..... všechno co má dává těmto dětem....."

FB SKUPINA: https://www.facebook.com/groups/145272145948329/





Autismus - dá se mu vyhnout, dá se řešit a je léčitelný







Léčba Autismu - Dr.Kalcker, Kerri Rivera
















Šokující zpověď předního psychiatra: pomáhal jsem vymýšlet ADHD jakožto nemoc


Šokující zpověď předního psychiatra: pomáhal jsem vymýšlet ADHD jakožto nemoc

Spousta lidí vágně chápe, že Americká psychiatrická asociace (APA) si vymýšlí nemoci, neboť pokračuje s rozšiřováním nových problémů v jejich DSM, či Diagnostickém a statistickém manuálu duševních nemocí. Nedávno otec ADHD (hyperaktivní poruchy pozornosti) oznámil, několik měsíců před svoji smrtí, že …“ADHD je prvotřídním příkladem fiktivní nemoci“.

Po dovršení 87 let americký psychiatr, dr. Leon Eisenberg, přišel s tímto výrokem v německém týdeníku Spiegel, 2. února 2012. O sedm měsíců později zemřel. Očividně se rozhodl kápnout božskou a přiznat se, než se odebere z tohoto světa.

Dr. Eisenberg byl členem výboru psychiatrů, kteří v r. 1968 sestavili DMS II. Původně přišel s názvem „hyperkinetická dětská reakce“, která byla popsána a odsouhlasena výborem a potvrzena malou částí členů APA jako duševní nemoc. Později byl název změněn na stávající ADHD.

Avšak neexistuje žádný biologický důkaz nebo test, jak přesně určit jaké chemikálie jsou u ADHD nebo jakékoliv jiné nemoci v mozku „mimo rovnováhu“. Většina psychiatrických drog je při nejmenším zbytečná. A často způsobují sebevraždy a vedou k vraždám.

Pak jsou zde mírnější negativní reakce, ke kterým patří i deprese nebo pocit nebýt ve své kůži, a dokonce fyzická únava u lidí beroucích psychotropní látky na duševní poruchy vymyšlené výbory.

Epidemie používání psychiatrických drog poškozuje miliony dětí

Od konference o DMS v r. 1968 příspěvky dr. Eisenberga v oblasti vymýšlení si duševních nemocí a konsensus výboru vedly k nadrogování milionů dětí, od předškolního věku po středoškolský.

V současné době se odhaduje, že až 20% (jedné pětině) dětí v jeslích a školkách, až po střední školy a pěstounskou péči, byl předepsán Ritalin.

Ritalin, běžně předepisovaný dětem „diagnostikovaným“ (onálepkovaným je příhodnější) s ADHD, byl testován před něco více než deseti lety Brookhaven National Laboratory (BNL). Studie BNL detekovala, že Ritalin je farmakologicky podobný kokainu, kdy má zřejmě ještě větší potenciál vážně poškodit mozek.

Dokonce i Úřad pro kontrolu odchylek DEA klasifikuje metylfenidát (RitalinR) jako regulovanou látku II třídy s …“vysokým potenciálem zneužití, které může vést k závažné psychologické nebo fyzické závislosti“.

Ritalin a další farmaceutické psychotropní přípravky jsou často vnucovány pod hrozbou vyloučení těch dětí, které jsou označeny za nepozorné nebo obtížně zvladatelné.

Rodiče, učitelé nebo pěstouni, kteří jsou příliš zaneprázdnění, aby se obtěžovali zvládat děti změnami v jídelníčku nebo patřičným sociálním vedením, jsou snadno přesvědčeni, že tyto drogy nabízí řešení.

Mezitím tajná dohoda mezi farmaceutickými firmami a psychiatry prosperuje a jejich v DMS vymyšlené nemoci vzkvétají, což legitimizuje financování jejich podvodného medicínského výpalnictví ze státního a soukromého pojištění.

Psychiatři s vazbami na farmaceutické firmy tvoří ve výboru DMS-V minimálně 68%. Velké farmaceutické firmy platí psychiatry za to, že pořádají semináře, působí jako konzultanti, nebo přihlašují své klienty do koncových testů nových drog.

Někteří za to dostávají až 100,000 dolarů. Velké drogové firmy zaplatily za tyto a další profesionální služby během let 2009 až 2010 250 milionů dolarů. Dr. Irwin Savodnik, odborný asistent na psychiatrii lékařské fakulty UCLA, pregnantně uvedl: „Samotný slovník psychiatrie je nyní určován farmaceutickým průmyslem.“

Široce rozšířené drogování dětí, s potenciálem neurologického poškození, normální děti poškozuje, zatímco vytváří psychologickou nevědomost a závislost na pseudovědeckém medicínském výpalnictví, které vynáší miliardy.

Zdroj: naturalnews.com, překlad: zvedavec.org

Napsal Svět kolem nás dne 12. červenec 2014. Kategorie Zdraví 





Učitelé mají trauma, neumí děti zaujmout, říká Hruda

Učitelé mají trauma, neumí děti zaujmout, říká Hruda

V českém školství vyhoří už prvňáci. 




24. 2. | Nikdy jsme neměli lepší možnosti, není racionální důvod k tomu, abychom na tom jako stát byli hůře, než na tom je Švýcarsko, neumíme ale pracovat se zdroji, nevyužíváme klíčový potenciál našich lidí, neumíme je kvalitně vzdělávat a dávat jim radost ze získávání informací a objevování nového, musíme přesvědčit rodiče, že se musí věnovat svým dětem a mají řešit jejich vzdělání, se zpožděním z toho budeme jako země velmi těžit, říká odborník a bývalý náměstek ministra školství Tomáš Hruda a dodává, že ve školách se učí mnoho nesmyslů a zbytečných encyklopedických vlastností. Klíčové jsou prý radost z učení a zvídavé otázky. Učitelé by podle jeho slov měli mít vlastnosti jako manažeři HR.


VIDEO:


https://video.aktualne.cz/dvtv/v-ceskem-skolstvi-vyhori-uz-i-prvnaci-ucitele-maji-trauma-ne/r~5a1fabc4fa2411e698c20025900fea04/?redirected=1498322799