Vážená paní Bůnová,
ráda bych se jako advokátka vyjádřila k Vašemu článku „Domácí úkoly nejsou povinné, přesvědčil muž školu, aby je synovi odpustila“ (https://zpravy.idnes.cz/domaci-ukol-blogger-skola-prvni-trida-povinnost-fud-/domaci.aspx?c=A180308_172820_domaci_nub). V článku totiž chybí vyjádření právníka a dochází tak k matení veřejnosti ministerstvem školství, které dlouhodobě prosazuje nepřiměřený represivní přístup k dětem a rodičům, v poslední době médii proběhla  informace o potlačování vzniku soukromých škol.
Podle školského zákona jsou žáci povinni:
  • řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat,
  • dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,
  • plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.
Určité povinnosti má ze zákona i zákonný zástupce, např. zajistit řádnou docházku dítěte do školy, dokládat důvody nepřítomnosti dítěte apod.
A teď je rozhodující otázka, zda má žák povinnost plnit pokyny pedagogických pracovníků i mimo školu a mimo vyučování, a zda může školní řád dítěti stanovit povinnost plnit domácí úkoly s možností je známkovat nebo trestat jejich nesplnění. Žák povinnost plnit domácí úkoly nemá, neboť:
  • tato povinnost není předvídatelným a jasným způsobem stanovena zákonem,
  • zákon sám hovoří ve svém úvodním ustanovením, že upravuje vzdělávání „ve školách“ (nikoliv mimo školu),
  • škola nemůže zasahovat do soukromého a rodinného života dítěte a jeho rodiny, která může mít zcela jiné priority ve svém volném čase než plnit domácí úkoly ze strany školy, které jsou bohužel často nadužívané, nesmyslné, obtěžující a demotivující a dokonce jsou dle aktuálních vědeckých poznatků někdy až škodlivékvůli přetěžování dětí.
Jinými slovy – žák má za den jen omezené množství času, podstatnou část dne tráví povinně ve škole, zbytek dne má volný čas, který tráví dle svobodné volby své a jeho rodiny a tento čas představuje realizaci jejich soukromého a rodinného života. Stejně jak rodiče nemohou vyžadovat po škole, aby se jejich dítě během výuky věnovalo soukromým a rodinným záležitostem (např. dítě by si během výuky otevřelo svůj počítač a upravovalo tam v programu rodinné fotografie nebo si psalo přes skype s tetou z Ameriky), tak úplně podle stejného principu škola nemůže vyžadovat, aby se žák a jeho rodina ve svém volném čase věnovali zpracovávání úkolů, které nechtějí z nějakého důvodu zpracovávat.
Samozřejmě, že vzdělávání zahrnuje v určitém rozsahu i domácí přípravu. Například ve škole dochází ke zkoušení, psaní písemných testů atd., což vyžaduje přípravu žáka. Oproti domácím úkolům jsou zde ale podstatné rozdíly. Zejména domácí příprava není povinná a žák může zvládnout a pochopit učivo i během výuky nebo si sám zvolit, do jaké míry se bude věnovat domácí přípravě. A další zásadní rozdíl je v tom, že se hodnotí výkon žáka ve škole a nikoliv mimo školu.
Na základě současné právní úpravy nelze dojít k jinému závěru, než že domácí úkoly jsou dobrovolné plnění. Pokud budou zadávány v rozumné míře a v zajímavé a vhodné formě, domnívám se, že naprostá většina žáků a rodin je bude ochotně a nadšeně plnit. Odpor vůči domácím úkolům je právě proto, že toto splněno není. Ovšem v současné době nikdo nikomu nezakazuje domácí úkoly plnit, takže zastánci domácích úkolů se mohou plně realizovat a nikdo je v tom neomezuje.
Moje kamarádka učí na střední škole a úkoly studentům zadávala a hodnotila jejich splnění, ale právě na základě kontroly České školní inspekce s tím musela přestat, neboť jí bylo řečeno, že domácí úkoly jsou dobrovolné plnění, které nemůže hodnotit a známkovat. Jedním z logických důvodů je také to, aby byl skutečně hodnocen výkon žáka, a ne výkon jeho rodičů podle toho, kdo má vzdělané a aktivní rodiče a kdo je nemá. Takže už vůbec nechápu, o co jde ministerstvu školství, které se do médií snaží tvrdit opak a neustále se snaží o represi ve školství a potlačování svobodné volby žáků a rodičů. Podle mého názoru jde pouze o pozůstatek minulého režimu, neboť oblasti jako školství, ale třeba i zdravotnictví, byly prostředkem státní moci k prosazování státní ideologie a represe, což bohužel přetrvává. Je jedině dobře, pokud se rodiče ozývají proti těmto praktikám, které do dnešní doby nepatří.
Byla bych ráda, kdybyste se tématu znovu věnovala a uvedla tvrzení ministerstva na pravou míru, aby veřejnost nebyla klamána ministerstvem školství a jeho nekompetentním personálem.
S pozdravem

Zuzana Candigliota
advokátka